Čtyři dny, tři pódia a jedno vinobraní vedle. Organizace fajn, rozmístění atrakcí méně. Průvod svatého Václava, Olga Lounová, OLYMPIC, dvanáct stanovišť pro děti a hodně jídla. Reportáž z neděle 27. září 2026.
Svatováclavská pouť na Proseku má dvě historie. Ta první, doložená k roku 1609, byla poutí ve smyslu procesí - lidé šli po Svaté cestě z Proseka do Staré Boleslavi. Ta druhá, dnešní podoba, začala v roce 1992 z iniciativy tehdejšího zastupitele Tomáše Kladívka a od té doby ji každý rok pořádá městská část Praha 9. Vedle ní běží ještě Vysočanské vinobraní na vinici Máchalka, letos ve 27. ročníku. Vstup na obě akce je zdarma.
Akce probíhá ve třech propojených místech: hlavní program na Prosecké návsi kolem kostela sv. Václava, ochutnávky a burčák na vinici Máchalka pár set metrů odtud, dětské divadlo v zahradě TJ Sokol Prosek. Pouť vrcholí na svatého Václava 28. září - letos to vyšlo na pondělní státní svátek.
Oficiální program má radnice na svém webu bohužel jako nepřehlednou stěnu textu. Rozdělili jsme ho tak, aby bylo jasné, co se kdy hraje na hlavním pódiu, co na vinici a co se děje pro děti.
Na Prosek jsme dorazili v neděli odpoledne. Program se držel, pořadatelů dost, dětské aktivity od radnice připravené a fungující. Ale samotné rozmístění pouti přes ulice a zahrady nám úplně nesedělo.

Nejvíc do očí bije to, že v části s hlavními pouťovými atrakcemi zůstala normálně průjezdná komunikace. Auta jezdila těsně kolem dětských kolotočů a hrajících atrakcí. U pouti tohoto formátu bychom čekali uzavření okolí až k autobusové zastávce.
Zbytek pouti byl rozprostřen po přilehlých ulicích a zahradách - hlavní pódium jinde, vinice jinde, dětské stánky v další zahradě. Chce to trochu chodit.
Pouť byla znatelně gastronomická. Langoše, trdelníky, klobásy, burčák, víno, nealko - všude. Klasické stánky se sortimentem (hračky, keramika, dřevěné výrobky, hand-made) tvořily jen menšinu. Pro nás to bylo v pořádku, protože stejně chceme spíš najíst se venku, ale kdo šel kupovat dárek, jel na Prosek zbytečně.

Ocenili jsme trasu pro děti, kterou po celé pouti rozprostřela radnice Prahy 9. Dvanáct očíslovaných stanovišť, u každého jednoduchý úkol, po splnění razítko do kartičky. Motivace projít si celou pouť pěšky a při tom si zahrát.



Jednou z výhod pouti je klasické ruské kolo, ze kterého se otevře panorama celé Prahy a člověku hned dojde, jak vysoko Prosek vlastně leží.





















Pouť má jasnou tradici, dobrou práci radnice s dětským programem a slušný hudební tahák. Kdyby se srovnalo rozmístění a zavřela komunikace v centrální části, byla by to jednoznačná akce. Takhle je to dobrá procházka Prosekem s programem, na které je co jíst a pít. Za nás doporučujeme.