Drenážní trubka z okapu vedla dávno předtím, než přišla nová skruž. Při kopání se na ni narazilo a zůstalo to tak - dešťovka z chaty stékala rovnou do skruže se studnou. Zápis o tom, jak jsme jedno odpoledne vyhradili na to, abychom trubku odklonili někam jinam.
Skruž stojí několik metrů od chaty. Drenážní trubka z okapu vedla tudy už dávno předtím - při kopání díry pro novou skruž se na ni narazilo a zůstala tak. Od té chvíle stékala dešťovka z chaty rovnou do skruže se studnou. U pitné vody to nedává smysl. Kompletní odklon vyšel řádově na dvě stovky za trubku a pásky.
Nic z toho není drahé. Dražší je udělat to špatně, za rok brázdu znovu otevírat a spoj předělávat.
Skruž od zhotovitele stála nad terénem, stará drenážní trubka do ní zabíhala shora. Nejdřív jsme odkryli plochu kolem trubky, aby bylo vidět, kde přesně sedí a v jakém úhlu vychází.
Trubku jsme odřízli s rezervou asi 30 cm od skruže. Zbytek zůstal jako pahýl, na který se dá později napojit nová trasa. Na pahýl jsme nasadili prázdnou plechovku, aby do trubky nenapadala hlína z výkopu.
Nový trativod má vést tam, kde voda skruži neublíží: pár metrů od studny do svahu, do trávy. Tam, kde stará hadice mířila přímo do skruže, jsme rýčem vyznačili novou stopu - kolmo pryč od skruže, po spádu dolů.
Spád stačí zjevný - v úrovni oka to má být znatelný sklon. Vodováhu netaháme, ale krajní body je dobré vyznačit kolíkem, aby rýha držela směr i po pár lopatách.
Rýha zhruba 30 cm široká, hloubka po lopatě - u nás vyšlo do 40 cm. V půdě jílovité, s kameny; občas jsme narazili na kořen thúje. Přerušit se nevyplatí, radši krátce překopnout a jít dál.
Vykopanou hlínu vršíme na jednu stranu, ať se nemíchá s tím, co půjde zpátky do rýhy. Stavební kolečko se občas o rýhu zasekne, ale projede.
Na dno rýhy přijde vrstva štěrku frakce 8-16 mm. To je hlavní pracovní materiál drenáže: voda z prorustné trubky teče štěrkem, ne blátem, a rozlévá se do stran.
U nás vyšla vrstva zhruba 5 cm dole a stejná i nakonec seshora. Ne vědecky, ale ať je trubka v kameni obalená ze všech stran.
Toto je jediné místo, kde se šetřit nevyplatí. Starý pahýl a nová prorustná trubka se srazí čelně na doraz tak, aby vlnky do sebe sedly. Pak přijde na řadu páska.
Nejdřív jedna vrstva fasádní pásky přes spoj - široce, s přesahem asi 5 cm na obě strany, hustě vinutá, aby to drželo. Přes střed spoje pak hliníková páska, ta udělá plochou vodotěsnou vrstvu, na kterou dobře drží další kolo. A přes to všechno druhá vrstva fasádní pásky, dokola, po délce spoje.
Ve výsledku je spoj tvrdý, nejde ho ohnout ani u kraje, drží pod tíhou hlíny a v zimě se pásky nesloupnou. V domácích podmínkách je to spolehlivější než většina prodávaných spojek.
Trubka se položí do lůžka tak, aby po celé délce ležela na štěrku. Nikde neplavat ve vzduchu, nikde nezalomit - drenážní trubka je poddajná, ale ostrá zlomka jí neprospívá.
Nahoru přijde druhá vrstva štěrku (dalších 5 cm) a přes ni už jde původní vykopaná hlína. Postupně, v tenkých vrstvách, každou trochu udupat botou. Nezasypávat najednou - nadělá to dutiny, které za pár týdnů uhnou.
Nakonec se zbytek hlíny srovná lopatou přibližně do roviny okolí. Tráva to za pár týdnů překryje sama.
Většina prodávaných spojek na drenážní hadici je krátká tvrdá manžeta, která u prorustné trubky nedosedá po celém obvodu. Při ohybu se rozjede, při zavaleném terénu utěsňuje spíš z principu než ve skutečnosti.
Osvědčený domácí postup je páska ve třech vrstvách. Vevnitř fasádka - široká, extrémně lepivá, vodotěsná. Uprostřed pruh hliníkové pásky, který sjednotí vlnky pod sebou do jedné hladké plochy. A přes to všechno ještě jedna vrstva fasádky, tentokrát ještě širší, s přesahem daleko za spoj. Drží roky, přes zimu, pod vrstvou hlíny a štěrku.
Práce, kterou zvládne jeden člověk s rýčem a lopatou za jedno dopoledne. Materiál na pár set korun. Rozhodující je ten spoj - tři vrstvy pásky uvnitř výkopu jsou spolehlivější než drahá plastová manžeta z hobbymarketu, která u prorustné trubky stejně nikde přesně nesedne.