Kryt pro jednoho muže u Hroudy másla
Na konci Sněhové ulice ve Mšeně stojí v borovém lesíku betonový válec se špičatou stříškou. Vypadá trochu jako kulatá telefonní budka. Je to německý kryt z druhé světové války, kterému se česky říká ajnman. Hned vedle leží žulová skála Hrouda másla.

Sněhová ulice je na úplném okraji mšenské zástavby, kde město najednou končí v lese. Za posledními rodinnými domy začíná borový lesík s žulovými balvany. Ze svahu je vidět na velké tovární haly.
Bunkr stojí na kraji lesíka, pár kroků od skály Hrouda másla. Je volně přístupný, dveře jsou pootevřené a dá se nahlédnout dovnitř. U bunkru visí informační cedule, ze které jsme opsali i technické údaje.
V Jablonci stojí ještě jeden ajnman, ve svahu na Staré osadě nad bývalou automobilkou LIAZ. Kousek od Sněhové je přehrada Mšeno, o které jsme psali v samostatném článku.


Staří obyvatelé Mšena říkali skále Butterweckel, česky Hrouda másla. Tvarem opravdu připomíná hroudu másla, jakou kdysi nosily selky z hor na trh. Velký zaoblený balvan leží na plochém skalním podstavci a je celý porostlý mechem.
Jméno je staré. Objevuje se už v otiscích stabilního katastru z roku 1843, tehdy ještě jako Butterwecke, bez L na konci. Les patřil k maloskalskému panství. Skálu zmiňuje i vlastivěda z roku 1895 a ve vlastivědě jabloneckého okresu z roku 1934 je její obrázek s lavičkou a cestou.
V podhůří Jizerských hor bylo podobných skal víc. Ve Žďáru u Tanvaldu se o jedné vyprávěla pověst: vůdce loupežníků chtěl, aby nováček na důkaz odvahy někoho okradl. Mladík ale přepadl jen babku, která nesla lesem hroudu másla. Vůdce máslo hodil na skálu, skála se otevřela a peklo si loupežníka odneslo.



Ke skále bunkr přibyl za druhé světové války. Němci mu říkali Einmannbunker, tedy kryt pro jednoho muže. Úředně to byla Luftschutz-Splitterschutzzelle, buňka protiletecké ochrany proti střepinám. Česky se dnes říká prostě ajnman.
Byl to hotový betonový výrobek, který se jen přivezl a postavil. Tři díly na sebe: základová deska, válec s průzory a stříška. Takové kryty stály u továren, nádraží a dalších míst důležitých pro válku. Sloužily strážím a pozorovatelům. Při náletu z nich bylo vidět, kam dopadly bomby, které nevybuchly.
V protektorátu v nich sloužila hlavně závodní stráž Werkschutz, jinde určení zaměstnanci, třeba železničáři. Jeden kus stál podle provedení 430 až 525 říšských marek. Po válce bunkry převzala civilní obrana a některé skončily v lomech jako úkryt při odstřelech.
Uvnitř se podle dokumentace měly vejít dvě až tři osoby. Když jsme nahlédli dovnitř, věřili bychom spíš jednomu.
Jablonecký bunkr vyrobila podle zbytků štítku uvnitř drážďanská firma Dyckerhoff und Widmann K. G., Betonwerke Cossebaude, zkráceně Dywidag. Do protektorátu tyhle bunkry dodávala hlavně ona. Firma existuje dodnes.
Podle cedule tatáž firma dokončila v roce 1940 v nedalekých Rýnovicích velkou válečnou továrnu FAB. Dnes v ní sídlí Střední průmyslová škola technická.
Válec je z hrubého betonu, místy s tmavými stékanci od deště. Dveře jsou taky betonové a zakřivené podle válce. Jsou nízké, dovnitř se musí sehnout.
Pod stříškou jsou úzké průzory. Zvenku mají 23 na 8 centimetrů, dovnitř se zužují na pouhou škvírku. Nad průzory jsou ve stříšce vykrojené zářezy. Na vršku stříšky jsou dvě ocelová oka.








Vnitřní průměr je 110 centimetrů. Na dně je štěrk a spadané listí, stěny jsou holé. Když se podíváte nahoru, vidíte betonový strop a světlo, které jde dovnitř jen průzory.



Údaje jsme opsali z cedule u bunkru. Bunkry stejného typu se dají najít i jinde v Česku, seznam je níž.
| Typové označení | RL3-41/53 (též RL3-41/63) |
|---|---|
| Kapacita | 2-3 osoby |
| Celková výška přes základ | 240 cm |
| Vnější průměr | 140 cm |
| Vnitřní průměr | 110 cm |
| Vnitřní plocha | 0,95 m² |
| Vnitřní objem | 1,71 m³ |
| Tloušťka stěny | 15 cm |
| Vchod zvenku | 76 × 87 cm |
| Vchod zevnitř | 59 × 78 cm |
| Počet průzorů | 2 až 6 |
| Průzor zvenku | 23 × 8 cm |
| Průzor zevnitř | 10 × 0,5 cm |
| Hmotnost | přibližně 4,2 t |
Na ceduli je historie skály, popis bunkru, technické údaje a dvě kresby. Fotku si můžete rozkliknout a přečíst celou.

Ajnmanů se v Česku zachovalo víc. Na Mapy.com jich je zapsaných 65 včetně našeho, 3 další jsme dohledali v OpenStreetMap a na fortifikace.net. Nejvíc jich stojí v Třinci a v Ostravě. Každý odkaz vede na bod v mapě.
Fotky jsou naše. Historii skály a technické údaje jsme převzali z informační cedule u bunkru, text na ní napsal Marek Řeháček. Polohy bunkrů jsou z Mapy.com, ostatní z OpenStreetMap a fortifikace.net. Krátké informace k dalším bunkrům jsme čerpali z webů opevnovani.cz, fortifikace.net, Wikipedie a Českého rozhlasu. Obrys Česka je z OpenStreetMap (© přispěvatelé OpenStreetMap, ODbL).