Hora křížů v Litvě.

Pahorek se v pramenech objevuje mnohem dřív než první kříž. Archeologicky jde o někdejší opevněné sídlo, které se podle okolních vesnic někdy nazývá Jurgaičiai nebo Domantai. Na vrcholu měl stát dřevěný hrad, ve starších zprávách označovaný jako Kula či Kulen.

Podle historického přehledu správce lokality jej roku 1348 zničilo vojsko livonského mistra Goswina. Pevnost nebyla obnovena. Mezi zánikem hradiště a prvním křížem, o kterém máme písemný doklad, leží zhruba pět století. Ta prázdná mezera je důležitá - Hora křížů je jev novověký, ne středověká relikvie.

Nejstarší známou písemnou zprávu zaznamenal roku 1850 Maurikis Hriškevičius. Podle ní na pahorku ještě před rokem 1847 žádné kříže nestály. První měl vztyčit nemocný obyvatel Jurgaičiai, který slíbil, že to udělá, pokud se uzdraví. Uzdravil se a slib splnil.

Během několika let jej následovali další. Roku 1850 tu podle stejného zdroje stálo asi dvacet křížů. Historik Dangiras Mačiulis považuje tuto verzi za nejspolehlivější vysvětlení počátku tradice.

Populárnější je legenda o zoufalém otci, jemuž se ve snu zjevila žena a poradila mu postavit na kopci kříž za uzdravení nemocné dcery. Když se vrátil domů, dcera mu měla zdravá vyběhnout naproti. Jako atmosférická odbočka pěkná, ale pověst, ne doklad.

S povstáními proti carské moci z let 1831 a 1863 se tradice přirozeně spojila později. Kříže mohly připomínat padlé a zmizelé, ale hned první kříž s povstáním prokazatelně spojit nejde. Rozdíl mezi doklady a tradicí tu prostě stojí za to zachovat.

V 19. století patřila Litva pod Ruské impérium. Stavění křížů mimo kostely a hřbitovy omezovala carská správa už od roku 1845. Po povstání roku 1863 restrikce ještě zpřísnila. Formální zrušení zákazu v roce 1878 se navíc široce neoznámilo a místní úřady v překážkách pokračovaly.

V takovém prostředí přestal být kříž jen soukromou zbožností. Byl výrazem katolické víry, ale současně litevské identity a ochoty jednat navzdory státní kontrole. Právě tady se rodí druhý význam Hory křížů - a s ním její pozdější síla.

Historické údaje správce lokality uvádějí kolem roku 1900 asi 130 křížů, o dva roky později 155 a před první světovou válkou přibližně dvě stě. Na pahorku stála i kaple.

Válka a nepokoje tradici oslabily. Kolem roku 1920 zbývalo zhruba padesát křížů. To je dobré si zapamatovat - dnešní hustota nevznikla najednou a přerušení tu byla vždycky.

V samostatné Litvě rostla Hora křížů jako poutní cíl. Region měl navíc čerstvou zkušenost s boji proti bermontovcům, poraženým u Šiauliai v listopadu 1919. Na pahorek přibývaly kříže jednotlivců, rodin, farností i organizací.

V červenci 1928 se tu podle dobových údajů sešlo přibližně deset tisíc lidí. Ve dvacátých a třicátých letech už místo přesáhlo hranice okresu a stát ho chránil také jako archeologickou památku.