Skanzen Přerov nad Labem.

Poměrně velký trojdílný komorový dům, typická ukázka lidové architektury Královéměstecka.

Poměrně velký trojdílný komorový dům, postavený kolem roku 1770, je typickou ukázkou lidové architektury z oblasti Královéměstecka. Stavba je většinou z dubových trámů, do muzea se přenášela ve stavu z roku 1860 - tedy jak se dochovala do doby přenosu. Tehdy byla přepažena spižní komora a vznikl výměnek. Nová střecha byla opatřena taškovou krytinou, zvětšena okna a ve světnici postaven sporák, vyzděny chlévy.

Zařízení vnitřku chalupy odpovídá způsobu bydlení a vybavení domácnosti na Královéměstecku v druhé polovině 19. století. Uvnitř je expozice s barevnou keramickou dlažbou v kuchyňském koutě, výklenek s figurínou hospodyně a rozsáhlá sbírka historických kachlových a litinových kamen z 19. a začátku 20. století - jedna z nejzajímavějších muzejních sbírek svého druhu.

Součástí expozice je také pekárna s figurínou pekaře a otevřenou vaznou pecí. Rozebrání chalupy a její rekonstrukce v muzeu probíhaly v letech 1984-1985.

Roubený jednoprostorový špýchar s bedněnými štíty. Typická sedlová střecha s bedněnými štíty.

Roubený jednoprostorový špýchar z poloviny 19. století, přenesený z památkově zajímavé osady u Městce Králové. V něm je uloženo drobné ruční zemědělské nářadí.

V průčelí je celá modelová usedlost z Královéměstecka uzavřená vraty a vrátky, usazenými mezi pískovcové sloupky. Získané od evangelické fary z Chotěšic, což je běžný typ oplocení v kraji.

Panský špýchar. Jednopatrový srub na kamenném podezdí s valbovou střechou.

Panský špýchar pochází z druhé poloviny 18. století a na dvůr u myslivny byl přenesen v roce 1980 ze zahrady u fary v Křinci. Jednopatrový srub s kamenným podezdím a valbovou střechou je ukázkovým dílem starých lidových tesařů.

Vnitřek špýcharu je přepažen na dvě části a přispívají tudy dřevěné schody do patra, která sloužila jako skladovací prostor. Ve vstupní části špýcharu je vystaveno vše, co bylo v minulosti třeba ke sklizni obilí, ukládání zrna a mouky.

Patrový roubený chmelařský špýchar, poslední doklad dřívějšího chmelařství v Polabí.

Patrový roubený chmelařský špýchar z roku 1792 z Mrzek na Kolínsku - poslední doklad kdysi rozšířeného chmelařství ve středním Polabí. Roubené trojprostorové patro je usazeno na dvě ohradní zdi a tři mohutné pilíře z hrubě opracovaného kamene, což je velmi neobvyklá konstrukce a dělá ze stavby jednu z nejzajímavějších v celém skanzenu.

Zvláštní půvab celé stavbě dodává pěkně vyřezávaná pavláčka s dřevěným schodištěm, na kterém je vyryto datování 1792. V přízemí a v horních komorách, sloužících původně k sušení chmele, jsou nyní depozitáře drobného zemědělského nářadí.

K Mrzeckému špýcharu patří i dlouhé dřevěné přístřešky rozprostřené po celé délce pozemku. Uvnitř jsou nashromážděny staré selské vozy, saně, žebřiňáky a zemědělské nářadí - jedna z nejrozsáhlejších expozic svého druhu v Česku. Prostor se dá projít pěšky pod krovem a prohlédnout každý kus zvlášť, včetně dobových nápisů a značek majitelů.

Typický trojdílný komorový dům z borových trámů, s pozdějším babím komínem.

Chalupa zastupuje obydlí středních rolníků z úrodného kraje mezi Poděbrady a Nymburkem. Byla často modernizována. Typický trojdílný komorový dům s klenutým komínem (baba), který vyděluje ze síně čtvrtou samostatnou místnost.

Podstatné úpravy vnitřku byly provedeny v roce 1902. Vybavení chalupy odpovídá způsobu vesnického bydlení v tomto kraji ve 20. a 30. letech 20. století. Rekonstrukce v muzeu 1984-1985.

Malá roubená chalupa deputátníka nebo čeledína - jeden z nejchudších typů obydlí polabské vesnice.

Malá chalupa stávala na návsi u statku čp. 4 v Pojedech na Rožďalovicku. Bydlíval v ní deputátník (nájemník platící deputátem, tedy naturálním penízem od hospodáře), čeledín nebo občas sloužila i za výměnek. V síni bylo malé otevřené ohniště, ve světnici napojen kachlový sporák, malá komůrka a výměnek. Za obytnou částí pokračuje kůlna a nízké roubené chlévky.

Chalupa je ukázkou obydlí nejchudších obyvatel polabské vesnice. Vnitřní zařízení, doplněné košíkářskou živností, představuje pracovní i obytnou stránku života nejmenšího sedláka nebo bezzemka - jedna komora slouží současně jako ložnice, kout na základní věci a pracovna. Ve zdejším koutě je i figurína ženy u kolovratu (předení a šití vlny), doplněná mužem u nízkého stolku, jak ilustrace typické zimní práce v chudé chalupě.

Rekonstrukce chalupy v muzeu probíhala v letech 1986-1987. K chalupě patří i pěkně natřený laťový plot v tyrkusově-modrém odstínu, který lemoval vstup do dvora - typický lidový detail polabské vsi.

Druhý špýchar z Vinic, tentokrát s přistavěným vinařským lisem - odkaz na kdysi rozšířené vinařství v Polabí.

Roubený špýchar s přistavěným přístřeškem, pod nímž stojí velký dřevěný šroubový lis. Vnitřek lisovny je z dubového dřeva, dvě mohutná vřetena a plošný lisovací trám. Polabí kolem Poděbrad bylo historicky vinařskou oblastí a lis dokládá tradici, která se dnes už neprovozuje.

Součástí je i dlouhá dřevěná lavice s vinařskými láhvemi na polici. Sroubená spodní část z opracovaných trámů, horní bedněná stěna a valbová šindelová střecha.

Trojdílný komorový dům, později doplněný o živnosti vesnického ševce a švadleny.

Chalupa, sroubená z mohutných dubových trámů (přanic), stávala s řadou dalších podobných staveb nedaleko dymokurského zámku. Trojdílný komorový dům, podstatně upravován v roce 1912.

Tehdy se stala obydlí bezzemka, zrušil se chlév, komora a kůlna, získal se prostor na ukládání sena a slámy. Místo zbořené pece se světnice postavila malá pícka s udírnou v síni. Interiér 1912 doplněn ševcem a švadlenou.

Jednotraktový trojdílný dům, přenesený do skanzenu v roce 2005.

Jednotraktový trojdílný dům komorového typu, postavený krátce po požáru v roce 1814, kdy velká část obce Oskořínek vyhořela. Do skanzenu byl přenesen v roce 2005 jako jeden z nejmladších přírůstků. Roubená byla ale jen světnice a topeniště, zbytek domu byl v muzeu znovu rekonstruován v poslední dosažitelné podobě z poloviny 20. století.

Zařízení světnice a komory nábytkem a ostatním inventářem je většinou z poloviny 20. století a odpovídá stavu, ve kterém chalupa převažila. Vnitřek se od většiny ostatních chalup ve skanzenu liší tím, že ukazuje bydlení meziválečné a poválečné - se světlým dřevěným kredencem, prostřeným stolem s bílým ubrusem, jednoduchými židlemi a sváteční jídelnou. Modré okenice a bílá fasáda jsou dobovým prvkem 20. století.

Roubený špýchar, který dnes slouží jako pokladna a vstupní budova skanzenu.

Roubený jednoprostorový špýchar přenesený ze Mcel na Nymbursku. Původně byl součástí selské usedlosti a sloužil k ukládání obilí a mouky. Dnes v něm skanzen zřídil pokladnu a informační stánek - je to první stavba, kterou návštěvník vidí po zaplacení vstupu.

Zvenku roubená stavba s bíle omítnutými spárami a šindelovou střechou. Ve vnitřku je pokladní pult, výprodej vstupenek a informační materiály včetně ceníku a otevírací doby.

Funkční sušárna ovoce - kopie zaniklé stavby z Rožďalovic z poloviny 19. století.

Funkční sušárna ovoce postavená podle zaniklé sušárny ovoce v Rožďalovicích, vybudované kolem roku 1850. Základem je roubená sušící komora, prostá kouře, při stěnách jsou zasouvací lísky s ovocem.

Vchod do komory chrání hlubší podsíňka, na které se opírají dva sloupky. Ta je určena k nakládání na lísky, případně se v otevřeném ohništi mohou vařit povidla. Do komory zasahuje bílým sáhem sušící tvrdé suché dřevo z přístřešku na druhé straně stěny.

Funkční kovárna. Kopie stavby, která zanikla v druhé polovině 19. století.

Funkční kovárna s bytem kováře byla postavena podle zaniklé kovárny z Jiker u Nymburka. V každé větší vesnici stávala kovárna uprostřed návsi nebo na výhodném, snadno dostupném místě. Kovář vyráběl nebo opravoval pro vesničany železné nástroje a podkovy pro podkování koní i hovězího dobytka.

Ve zdejším kraji bývaly kovárny často spojeny s bytem kováře - a tak je to i tady. Ve zdi navazující na výheň jsou dveře do bytové části: modře obložená kuchyňka s kachlovými kamny a menší sváteční světnice s vysokým kredencem, prostřeným stolem, obrazy předků na stěně a železnou postelí. Byt kováře zůstal zařízen v podobě z počátku 20. století.

Kovárna z Jiker se nedochovala - byla sice pěkně zachovaná, ale nakonec nebylo možné ji získat do muzea, proto zde byla nahrazena funkční kopií. Uvnitř je stále funkční výheň, kovadlina, ventilátorové dmychadlo a kompletní kovářské nářadí; s vnějšími přístřešky, kde visí desítky řetězů a železných dílů starých vozů.

Kolařská (vozařská) dílna s vyrovnaným strojním vybavením.

Dílna vesnického kolaře (výrobce dřevěných kol a vozů). Na fasádě zůstala původní firemní cedule ANTONÍN LEGNER KOLAŘ.

Uvnitř se dochovala řada strojů a nástrojů - pila, hoblovka, rozpínák dřeva, ohýbací forma pro loukotě - a rozpracované práce, díly na kola.

Velký zděný prostor jako výstavní hala pro zemědělské stroje - mlátičky, secí stroje, nářadí.

Pilířová stodola ze Sovenic byla vybrána jako velký prostor, v němž se může soustředit několik typů mlátiček a dalších strojů a nářadí. Velikost stodoly odpovídala rychlému rozvoji hospodaření v rovinaté obilnářské oblasti.

Technika staveb pak odpovídala rychlému pokroku - v zemědělské výrobě od dvacátých let minulého století, kdy jako potřeba větší hnací síly byla i do rolnických hospodářství zaváděn elektrický proud. Velký prostor stodoly a její vnitřní uspořádání umožňuje vedle expozice starých strojů předvádět i některé dávno zapomenuté činnosti jako mlácení obilí nebo výrobu slaměných došků.

Celodřevěná stavba, typ používaný v nejsevernější části Nymburska.

Celodřevěná stavba pravděpodobně z počátku 19. století. Reprezentuje typ stodoly, který se vyskytoval v nejsevernější části Nymburska a v přilehlé oblasti Mladoboleslavska. Základem konstrukce všech stěn stodoly jsou masivní rámy z tesaných hranolů. Dolní polovina rámů je vodorovně bedněná, v horní polovině jsou pole s vloženým zavětrovaným křížem a vyplněná štípanami.

Stodola byla do muzea přestěhována v roce 1986 od usedlosti nacházející se v sousedství Smetanovy myslivny, nyní zcela přestavěné.