Sklárna Harrachov.
Prohlídka staré sklářské huti, která je v provozu od roku 1712. Ochoz nad halou vede přímo nad pecemi, takže sklářské týmy jsou vidět zblízka. Součástí prohlídky je brusírna i minipivovar, ve kterém sklárna vaří vlastní ležák František.
Harrachov
Krkonoše
1712
Novosad & syn
huť · brusírna
a minipivovar
za příplatek
foukání s mistrem
1712, Novosad & syn.
Sklárna vznikla v Novém Světě u Harrachova roku 1712 a provoz od té doby prakticky nepřerušila. Sama se prezentuje jako nejstarší funkční sklárna na světě - pro rok 2012 vydala pamětní ročenku ke třem stům let od založení, jejíž upomínky jsou po celé hale (letopočty 1712, 300, 2012).
Dnes ji provozuje rodinná firma Novosad & syn. Do stejného areálu se během posledních dvaceti let přidal minipivovar, pivovarský restaurant a návštěvnický okruh - ochoz nad halou, brusírna a muzejní expozice v přilehlé budově.
Tři pece, tři týmy.
Uprostřed haly stojí velká pec se třemi ohništi. V každém z nich je pánev s roztavenou sklovinou; kolem se pohybují tři sklářské týmy, které se dělí o výrobu podle druhu skla. V průběhu prohlídky sklář vysvětluje, co dělá který z členů týmu - kdo nabírá, kdo formuje, kdo dodělává.
Návštěvníci jsou na ochozu asi tři metry nad úrovní pece. Není to za sklem - je vidět rozžhavené sklo, slyšet praskání ohně, cítit horko. K peci se dá sejít po schodech, kde návštěvníci můžou stát v odstupu a mistr některé kroky komentuje.
Vyfouknete si kouli s vlastním vzorem.
Za samostatný poplatek si návštěvník může přímo v huti vyfouknout vlastní skleněnou kouli. Před foukáním se dá vybrat vzor - barevný motiv, který se do skla vtaví a zůstane pod povrchem.
Sklo z pece nabírá mistr, ale samotné foukání dělá návštěvník. Sklář vede píšťalu, hlídá otáčení a přihřívání v peci, návštěvník fouká podle jeho pokynů. Trvá to několik minut a hotová koule pak putuje do chladicí pece.
Sklo se chladí pomalu - kdyby vychládlo najednou, popraskalo by vnitřním napětím. V chladicí peci teplota klesá řízeně asi dvě hodiny. Vyfouknutou kouli si proto nelze odnést hned, ale ještě týž den se dá vyzvednout na cestu domů.
Píšťala, otáčení, přihřátí, znovu.
Foukání skla probíhá ve stálé rotaci. Píšťala se otáčí, aby baňka nesklouzla, mezitím se sklo párkrát vrací do pece, aby se dohřálo. Sklář nosí přes obličej tepelný štít z plastové fólie - koule svítí a horko od pece sálá na tvář.
Většinu úkonů dělá jeden sklář sám, občas přiskočí kolega s dalším nástrojem. Práce je rychlá; jakmile sklo přestane svítit oranžově, přestává poslouchat a musí se buď dodělat do vteřin, nebo přihřát.
Kdy sklo poslouchá.
Barva rozžhaveného skla přímo ukazuje jeho teplotu - a s ní i to, co se s ním dá dělat. Klepněte na fázi a uvidíte, jak sklo v ten okamžik vypadá a co se v huti zrovna děje.
Klepněte na fázi. Ukáže se barva skla a co se s ním v tu chvíli dělá.
Foukání
Sklo září oranžově a začíná držet tvar - ideální okno na foukání.
Fouká se do píšťaly pomalu a stále, aby se stěna udržela stejně silná po celém obvodu. Sklář zároveň píšťalou otáčí, aby baňka nesklouzla dolů. Když sklo příliš vychládne, vrací se k peci na přihřátí.
Řemenový převod, kotouče, koryto s vodou.
Kousek stranou od huti je brusírna - o hodně tišší prostor s bílým světlem a pokojovkami v květináčích na oknech. Sklo se tu brousí na starých strojích s dřevěnou kostrou, plochým řemenovým převodem a sadou brousících kotoučů různých průměrů.
Kotouče visí nad koryty s vodou, která je za chodu chladí a spláchne z povrchu jemný prach. Vedle stroje jsou nachystané vzorky obroušených výrobků, mistr je bere do ruky a ukazuje, co se dělá na kterém průměru.
Nástroje na jedné stěně, vzory na druhé.
V malé místnosti u brusírny průvodce ukazuje hotové výrobky a technické vzory jednotlivých tvarů. Na stěně jsou papírové výkresy - obrysy skleniček, karafí, pohárů - podle kterých se dá stejný tvar udělat znovu. Naproti je vitrína s ručním nářadím na tvarování skla (v němčině a angličtině: Handwerkzeuge zum Formen von Glas · tools for forming glass).
Jsou tam sklářské kleště, dřevěné formy, různé stěrky a nůžky na odstřihnutí okraje. Průvodce vysvětlí, který nástroj patří ke kterému kroku - většina z nich vypadá skoro stejně jako před sto lety.
František, Čerťák a světlé výčepní.
V areálu sklárny funguje také minipivovar. V restauraci s výhledem na hutní halu se čepují tři vlastní piva - světlý ležák František, tmavý ležák Čerťák a světlé výčepní Hutské. Všechna jsou nefiltrovaná a nepasterovaná.
František byl v ročníku 2011 i 2012 vyhlášen českým pivem roku - a etiketa se s tím dodnes chlubí („Pivo roku 2011 a 2012"). Do restaurantu se dají koupit i plastové 1,5litrové láhve, na které se pak dá v pokladně vrátit záloha.
Sklářský pás mezi Krkonošemi a Jizerskými horami.
Harrachovská sklárna nevznikla v prázdném prostoru. Pás severních Čech mezi Krkonošemi a Jizerskými horami má pro sklářství přirozené podmínky - křemičité písky, dostatek dřeva na topení pecí a řeky, které pohánějí brusírny. První sklářské huti tu doložitelně stály už od 14. století, další přibývaly celý novověk.
V 19. a začátku 20. století bylo české sklo z tohohle regionu světovým pojmem. Vyváželo se do Ameriky, Ruska i Blízkého východu. Rod Riedelů, dnes globální značka sklenic na víno, měl původní huť právě v Novém Světě u Harrachova. Průmysl přežil obě světové války i znárodnění, ale krize po roce 2008 ho výrazně proředila - několik velkých skláren tehdy skončilo.
Dnes se firmy v okolí prezentují pod společnou značkou Crystal Valley - jde spíš o cestovní ruch (návštěvnické okruhy, muzea, výprodejní obchody) než o výrobní klastr, ale výsledek pro návštěvníka je jasný: v okruhu asi šedesáti kilometrů se dá projet několik skláren, které pořád skutečně vyrábějí.
Cesta, ceník, čas, výbava.
Harrachov, okres Jablonec nad Nisou, Liberecký kraj. Sklárna leží kousek pod středem obce, v části Nový Svět; parkoviště je přímo u areálu. Autem asi 2 hodiny z Prahy po dálnici D10 a silnici 10 přes Turnov.
Vstupné na prohlídku, cena vlastního foukání i otevírací doba se mění podle sezony. Ceník i časy prohlídek najdete na oficiálním webu sklarnaharrachov.cz. V hlavní sezoně je rozumné rezervovat foukání dopředu.
Prohlídka huti, brusírny a expozice zabere zhruba hodinu a půl. K tomu foukání vlastního kusu 15 minut a případný oběd v pivovarském restaurantu.
Nic zvláštního. V huti bývá teplo od pecí, v brusírně naopak chladněji. Fotí se bez omezení, jen bez blesku a bez vstupu k peci mimo vyhrazené místo.
Fungující huť, ne muzeum.
Rozdíl proti klasickému muzeu je v tom, že Harrachov je pořád funkční provoz. Kolem pece se pracuje, sklo se opravdu vyrábí a prodává, restaurant čepuje vlastní pivo. Prohlídka proto neopakuje uzavřený příběh z vitríny, ale ukazuje řemeslo, které se ještě dělá.