Adopce
vinohradu.
Vinařství MiQueen na jižní Moravě. Naše řada nese číslo třináct a jmenuje se Jajahrad. Jedno odpoledne mezi révou - půl dne, který se hodí zapamatovat.
- Vinařství MiQueen, jižní Morava
- Zelené práce - pozdní jaro / začátek léta
- Přibližně půl dne (výklad + práce + degustace)
- Nenáročné - zvládne se v pohodlných botách a s klidnou hlavou
Tenhle zápis je hlavně pro tchýni Jájinku - mami, tady je tvůj vinohrad na papíře, ať se k němu můžeš vracet i mimo sezónu.
Jednou v roce být vinařem.
Adopce vinohradu je věc, kterou jsme si už dlouho říkali, že bysme jednou měli zkusit. Pak se to složilo - jižní Morava, ranní kafe, ukazatele na Vinařství MiQueen. Přijeli jsme, zaparkovali v poli a za hodinu už jsme měli v ruce nůžky.
Není to festival, není to výlet za degustací. Je to konkrétní kus vinice, konkrétní řada, konkrétní úkol. A na konec sklenka toho, na co vinař za rok pracuje. Přesně ten poměr, který nám vyhovuje.
Za pár hodin jsme se něco naučili, něco vlastního udělali a odjeli s pocitem, že jsme na tomhle jednom kousku Moravy teď trochu doma.
Vinařství MiQueen.
Rodinné vinařství na jižní Moravě, které mimo běžnou produkci nabízí i právě tuhle věc - adopci konkrétní řady vinice s doprovodným programem.
Krajina okolo je nádherná. Nízké kopce, dlouhé řady révy, občas rozkvetlý vlčí mák mezi keři a pak najednou horizont, který se nikam nespěchá.
Co dostanete, když adoptujete.
Adopce se dá zjednodušit do pěti věcí. Detaily a aktuální cenu najdete přímo u vinařství - my tady popisujeme, co jsme konkrétně dostali.
Řada, kterou znáte podle čísla
Ve chvíli, kdy adoptujete, dostanete přidělenou konkrétní řadu - v našem případě třináctku. Ke sloupku patří jmenovka a od té chvíle je to vaše.
Nejdřív jak to funguje
Před vlastní prací nás vinař provedl mechanizací, ukázal, co které stroje dělají, jak vypadá práce na velkém vinohradu a co má rok co doma. Půl hodiny, které úplně změní pohled.
Není to jen procházka
Vinaři říkají zelené práce - všechno, co se v révě dělá v období vegetace. My jsme zastřihovali letorosty a připínali révu k drátovému vedení. Přesně tolik, aby to bylo poctivé, ne tolik, aby to bolelo.
Radí, ukazuje, kontroluje
Celou dobu je s vámi člověk, který ví. Když si nejste jistí střihem, když se váháte, zastřihnout ještě jeden letorost nebo ne - je u toho. Není to sázka na štěstí.
A na závěr sklenka
Po práci ochutnávka. Několik vzorků z vinařství, mezi nimi i to, co se dostane na stůl michelinským restauracím. Zůstane vám v ruce sklenka a v hlavě vzpomínka, kterou nezapomenete.
Jajahrad.
Každá adoptivní řada dostává jméno. Jajahrad vznikl přesně za tu chvíli, co trvá říct nahlas dvě jména a spojit je s vinohradem.
Vypálený do dřevěného kotouče, uvázaný ke sloupku číslo třináct. Vlastní kus vinice s vlastním jménem. Nikdo jiný takový nemá.
Zelené práce - čtyři kroky.
Zelené práce jsou to, co se v révě dělá během vegetace. Zastřihování a připínání se dělá teď v pozdním jaru - do drátěného vedení se dostane, co má, a ven jde to, co roste špatně.
01
Vytipovat letorosty
Nejdřív vybrat, co půjde pryč. Nechává se to, co má správný směr a sílu, odchází to, co roste do stran nebo dolů. Vinař ukázal, jak to poznat - pak už se necháte vést.
02
Zastřihnout
Zahradnickými nůžkami řez v úhlu nad pupenem. Nepálit, netlačit, jen krátký přesný cvak. Za hodinu má člověk vypěstovaný cit, který je vlastně základ vinařství.
03
Připnout k drátu
Zbývající letorosty se nasměrují do drátěného vedení a připojí. My jsme používali gumové kolíčky - jemné, drát réva nezraní. Cíl: aby letorost šel nahoru, ne do sousední řady.
04
Odejít a nechat růst
A tím pro nás končí. Zbytek dělá slunce, půda a vinař, který se o vinohrad stará po celý rok. Přijedeme se podívat, jak to naší řadě jde.
A na závěr sklenka.
V ochutnávce po práci nám nalili několik vzorků. Dva z nich stojí za to jmenovat.
Ryzlink Vlašský 2023
Elegantní ryzlink, který podle vinařství poputuje i do vybraných michelinských restaurací. Suchý, s výraznou minerálností a citrusovým tahem. Vzorek, který si člověk hned zapíše.
Mimosa
Speciální šumivá řada vinařství - víno, které rámuje sluneční ráno. Šumivé, radostné, s vůní pomerančového květu. Dobré k brunchi i jen tak.
Půl hodiny o mechanizaci.
Než jsme se dostali mezi révu, čekal na nás krátký odborný výklad. Vinař vysvětlil, jak fungují stroje na velkém vinohradu - traktory přizpůsobené šířce řad, nesené postřikovače, mechanické okopávače, sběračky pro velkou sklizeň.
Není to školení pro odborníka. Je to spíš vysvětlení, proč se dnes dá vinařství dělat i ve větším měřítku, aniž by se ztrácela kvalita. A proč zelené práce (naše část) i tak zůstávají ruční - stroj to prostě neumí.
Celý den v obrazech.
Dvaadvacet fotek z Jajahradu - od parkoviště v poli přes práci v řadách po sluneční horizont. Kliknutím se otevře v plné velikosti, šipkami se dá procházet.
Doporučit? Bez váhání.
Adopce vinohradu je jedna z těch věcí, které nedokáže nahradit ani nejlepší degustace. Půl dne mezi révou, s vlastní řadou, s vinařem, který skutečně ví - a nakonec sklenka toho, na čem se tady rok pracuje. Sezóna 2026 skončila prací, teď se čeká na sběr. My přijedeme.