Na chvíli
pilotem Boeingu.
Vyzkoušeli jsme profesionální Full Flight Simulator Boeingu 737 na pražském letišti. Zařízení, na kterém se opravdu cvičí dopravní piloti.
- 737-400 / 737-500
- Full Flight Simulator
- 6 DOF · šest hydraulických nohou
- MaxVue Plus · 180°
- CFM56-3C
- Zero Flight Time Type Rating
Jenže tohle není
počítačová hra.
Sednout si do kokpitu Boeingu 737, vzít do ruky řízení, přidat tah motorů a zkusit s několikatunovým dopravním letadlem odstartovat. To zní trochu jako počítačová hra. Jenže v tomhle případě jsme se neposadili před monitor, ale do skutečného profesionálního leteckého simulátoru, na kterém se trénují dopravní piloti.
Letecké simulátory nás lákaly už delší dobu. Možností, kde si dnes můžete „zalétat s Boeingem", je poměrně hodně, jenže mezi jednotlivými simulátory je obrovský rozdíl.
Někde dostanete repliku kokpitu postavenou kolem několika monitorů nebo projektorů. Může to být skvělá zábava, ale pořád je to především zážitkový simulátor.
My jsme tentokrát vyrazili přímo na Letiště Václava Havla do Czech Aviation Training Centre (CATC). A tady už se bavíme o úplně jiné kategorii. Tohle totiž není žádné ořezávátko.
Jak vypadá simulátor zevnitř a jak se s ním pohybuje po runwayi.
Simulátor, na kterém se opravdu cvičí piloti.
Konkrétně jsme usedli do Full Flight Simulatoru Boeingu 737 Classic, tedy profesionálního simulátoru Boeingu 737-400/500. A označení „Full Flight Simulator" je tady docela zásadní.
Celá kabina nestojí pevně na podlaze, ale je umístěna na šesti hydraulických nohách, které s ní dokážou pohybovat v šesti osách. Simulátor tak nenapodobuje pouze to, co pilot vidí před sebou, ale také to, co při řízení letadla cítí.
Přidáte výkon motorů a kabina reaguje. Začnete stoupat, zatáčet nebo klesat a pohybový systém vám prostřednictvím náklonů a zrychlení vytvoří velmi přesvědčivý pocit, že se několik desítek tun letadla skutečně pohybuje.
A funguje to překvapivě dobře.
Mozek totiž nepotřebuje, aby se simulátor skutečně rozjel po runwayi rychlostí 250 km/h. Stačí mu správně zkombinovat obraz před očima, zvuky, pohyb kabiny a síly v řízení. Po chvíli jednoduše přestanete přemýšlet nad tím, že jste pořád někde v budově na letišti.
Kokpit, kde má skoro každý přepínač
nějakou práci.
První dojem po usednutí do kokpitu? Těch tlačítek je opravdu hodně. A když říkám hodně, myslím opravdu hodně.
Před sebou máte klasické řízení Boeingu, hlavní letové přístroje, ovládání autopilota a navigace. Mezi piloty jsou páky motorů, vztlakových klapek a další ovladače. Nad hlavou je potom overhead panel plný přepínačů ovládajících elektrické systémy, hydrauliku, palivovou soustavu, klimatizaci, odmrazování a spoustu dalších věcí.
Na první pohled člověka napadne jediná otázka: jak se v tomhle může někdo vyznat?
Jenže právě tady nastupuje instruktor. Nečeká se samozřejmě, že během několika minut pochopíte systémy Boeingu a začnete fungovat jako kapitán aerolinek.
Instruktor vysvětlí to podstatné, během letu říká, co dělat, upozorňuje na chyby a podle schopností člověka může postupně přidávat další věci.
A náš instruktor byl výborný. Žádné mechanické odříkávání programu. Vysvětloval, odpovídal na otázky a hlavně bylo vidět, že ho létání opravdu baví.
Tady nestačí otočit volantem.
Velmi rychle také zjistíte, že dopravní letadlo se neřídí jako auto. A vlastně ani jako letadlo v nějaké jednoduché počítačové hře.
Každý zásah do řízení má nějaký následek a zároveň musíte sledovat rychlost, výšku, směr, konfiguraci letadla a spoustu dalších parametrů. A čím blíž jste k zemi, tím rychleji se všechno odehrává.
Vzlet a přistání jsou proto nejzajímavější části celého zážitku.
Rozjet několik desítek tun těžký Boeing po dráze, hlídat rychlost a v pravý okamžik přitáhnout řízení je něco úplně jiného než sledovat stejnou situaci ze sedadla cestujícího.
Ještě zajímavější je přistání. Z kabiny dopravního letadla vypadá dráha při přiblížení úplně jinak, než by člověk čekal. Je potřeba držet správnou rychlost a sestupovou rovinu, korigovat směr a zároveň se připravovat na samotné dosednutí.
Najednou začnete mnohem víc oceňovat, když vás příště skutečný pilot posadí na runway tak jemně, že si toho skoro nevšimnete.
Další pohled na to, jak se s několika desítkami tun pracuje z levé sedačky.
Není to jen věrná kulisa.
Právě tady je asi největší rozdíl mezi profesionálním Full Flight Simulatorem a běžným zážitkovým simulátorem. Nejde jen o to, aby kokpit vypadal jako Boeing - on se musí jako Boeing také chovat.
Síly v řízení, reakce jednotlivých systémů, chování motorů, aerodynamický model letadla nebo reakce při závadách musí odpovídat skutečnému stroji natolik přesně, aby zde mohl probíhat profesionální výcvik.
Konkrétní simulátor v CATC vyrobila společnost CAE Electronics, jeho kokpit byl upraven podle standardu někdejší flotily ČSA a pro simulaci používá motory CFM56-3C. Do profesionálního výcviku byl schválen už v roce 2000.
Dokonce má schválení pro takzvaný Zero Flight Time Type Rating. Zjednodušeně řečeno jde o úroveň simulátoru, která je natolik realistická, že v odpovídajícím výcvikovém programu může pilot podstatnou část výcviku na konkrétní typ letadla absolvovat právě v simulátoru.
„Opravdový" simulátor? Ano. Je.
737 Classic versus 737-800.
Když se dnes řekne Boeing 737, většina lidí si představí hlavně 737-800. Simulátor, ve kterém jsme létali, ale představuje starší Classic generaci (varianta -400/-500). Model -800 patří už do následující generace 737 Next Generation - a stal se přímým nástupcem většího 737-400.
- 39,5 m
- 35,8 m
- 12,5 m
- 160-189
- ≈ 79 t
- ≈ 5 190 km
Sedíte totiž před dvěma relativně nenápadnými řídicími pákami a uvědomujete si, že ve skutečném letadle by jejich prostřednictvím piloti ovládali stroj vážící při startu klidně skoro osmdesát tun. A i když se Classic a 737-800 v řadě věcí liší, rodinná příbuznost je při pohledu do kokpitu pořád znát.
Ještě pár záběrů.
Nejlepší je, že simulátor může být pokaždé jiný.
Další výhoda profesionálního simulátoru spočívá v tom, že instruktor nemusí připravit jen ideální slunečný den a jednoduché přistání.
- Může pršet.
- Může být mlha.
- Může sněžit.
- Může vysadit motor pár km nad zemí.
Můžete se přiblížit k letišti za výrazně horších podmínek nebo řešit simulovanou technickou závadu včetně vysazení motoru. Právě kvůli tomu podobná zařízení existují - reálný pilot si potřebuje krizovou situaci nacvičit mnohokrát, aniž by přitom musel kvůli tréninku skutečně vypínat motor dopravního letadla několik kilometrů nad zemí.
Pro běžného návštěvníka je to samozřejmě hlavně zážitek. Ale prostředí kolem vás není kulisa - je to pracovní nástroj profesionálních pilotů, do kterého vás na chvíli pustili.
Stojí to za to? Rozhodně ano.
Není to úplně levný zážitek a člověk si za podobné peníze může koupit spoustu jiných věcí. Tady ale dostává něco, co se docela špatně nahrazuje.
Nejde jen o samotné „řízení letadla". Zajímavé je už dostat se do prostředí CATC, vidět profesionální výcvikové zařízení zblízka a hlavně si vyzkoušet, kolik práce se odehrává za dveřmi kokpitu.
Pokud vás alespoň trochu zajímají letadla, technika nebo prostě chcete zkusit něco, k čemu se člověk běžně nedostane, můžeme bez problémů doporučit.
Až příště sedneme do skutečného Boeingu jako cestující, budeme se na dveře kokpitu dívat zase trochu jinak. Teď už alespoň tušíme, co se děje na jejich druhé straně.