Kirovec K-700.
Kloubový traktor z Leningradu.

Několik ruských i českých článků spojuje začátek vývoje s cestou Nikity Chruščova do USA v roce 1959, kde viděl velké americké traktory[60][61]. Který traktor to byl, se prameny neshodnou a pro tuhle historku jsme nenašli dobový doklad.

Podle ruské Wikipedie vznikl v roce 1961 na zakázku vlády projekt prvního sovětského kolového traktoru tahové třídy 5 s motorem o výkonu 220 koní. Traktor měl mít dvojí využití a za války sloužit jako dělostřelecký tahač[52]. O vojenském účelu píše i popis exponátu v německém zemědělském muzeu v Hohenheimu[12]. Doklad o tom, že by armáda Kirovce používala jako dělostřelecké tahače, jsme nenašli. Ve vojenské barvě se ale K-701 objevuje, třeba s pokládačem polního potrubí TUM-150V na fotce v kapitole o průmyslových verzích.

Hlavním konstruktérem byl Žozef Kotin, autor těžkých tanků KV a IS. Konstrukční kancelář SKB-2 Kirovského závodu vedl v letech 1937-1968 a jeho životopis mezi poválečnými pracemi uvádí kolový K-700[54]. Kirovský závod jako vedoucí inženýry jmenuje Kotina a V. Poljačenka[11].

Do konce roku 1962 postavili 15 traktorů, v roce 1963 ověřovací sérii 50 kusů. První sériový K-700 sjel z hlavní montážní linky 14. září 1964 a ještě ten rok jich bylo přes 1 200[1]. Časopis Za rulem v říjnu 1962 psal, že 35 pracovníků závodu získalo v kurzech organizace DOSAAF řidičské oprávnění na nový traktor[30].

Podle Kirovského závodu dostal K-700 v roce 1968 zlatou medaili na zemědělské výstavě v Německu a na jaře 1969 ho v Paříži uznali za nejsilnější kolový zemědělský traktor na světě[11]. Jde o údaj výrobce, nezávislý pramen jsme k tomu nenašli.

Traktor má dvě svařované skříňové poloviny rámu. Spojuje je kloub se svislým čepem, kolem kterého se poloviny při řízení natočí až o 35° na každou stranu, a s podélným vodorovným čepem, který jim dovolí se vůči sobě naklonit o 16°. Řídí se volantem, poloviny rámu natáčejí dva hydraulické válce[92][60]. Nejmenší poloměr otáčení K-700A a K-701 je 7,2 m[92].

Hydraulika má tři samostatné okruhy: řízení, ovládání převodovky a pracovní hydrauliku pro závěs[86][92]. Závěs K-700A a K-701 zvedne 55 kN při tlaku 14 MPa[92]. Východoněmecký výzkum z roku 1982 upozornil, že úchyty spodních ramen závěsu jsou tak nízko, že ramena při práci leží skoro vodorovně. To omezuje přenos svislé zátěže od nářadí na traktor. Navrhl je posunout asi o 350 mm výš[91]. Vývodový hřídel s 1 000 ot./min měl už první K-700, u K-700A a K-701 se dodával jako příplatková výbava[86][92].

Trvale je poháněná přední náprava, zadní se připojuje zubovou spojkou. Mezinápravový diferenciál traktor nemá, proto tovární návod říká zapínat zadní nápravu jen v těžkých podmínkách, při překonávání překážek a velkém prokluzu[92][60]. Obě nápravy jsou stejné a zaměnitelné, mají kuželový rozvod a planetové koncové převody. Místo diferenciálu mají volnoběžné spojky typu No-Spin, které v zatáčce na pevném podkladu odpojí vnější kolo[92][60].

První K-700 měl přední nápravu na listových pérech, u K-700A a K-701 jsou obě nápravy přišroubované k rámu napevno[60][52]. Bez nářadí na zadním závěsu leží na přední nápravě skoro dvě třetiny hmotnosti[60].

Klasickou třecí spojku Kirovec nemá. Na setrvačníku je polotuhá spojka s pryžovými tlumiči a od ní vede kloubový hřídel do převodovky. Převodovka má stálý záběr ozubených kol a hydraulicky ovládané lamelové spojky. Řidič místo spojky šlape na pedál vypouštění, který vypustí tlak oleje ze spojek[92][60]. Převodovka má 16 stupňů vpřed a 8 vzad ve čtyřech skupinách. U K-700A a K-701 se stupně v rámci skupiny řadí za jízdy bez přerušení tahu, skupina se mění jen za stání[92][96].

První K-700 tohle neuměl. Podle východoněmeckého článku z roku 1975 se při každém přeřazení vypustil tlak, traktor se zastavil a znovu se rozjel na nový stupeň. Autoři k tomu napsali, že řidiči K-700 vědí, jak moc citu ve špičce nohy potřebují k plynulému rozjezdu. Skupina zlepšovatelů v Löbau v roce 1973 namontovala na jeden K-700 zařízení pro řazení pod zatížením podle sovětského patentu a testovala ho přes 2 000 motohodin bez poruchy[87].

Bubnové brzdy na všech čtyřech kolech jsou vzduchové, ovládané vačkou. Dvouválcový kompresor plní tři vzduchojemy po 20 litrech a přes ventil se z něj dohušťují pneumatiky, centrální huštění traktor nemá[92][60]. Pneumatiky mají průměr přes 1,7 m[60]. Pro orbu návod předepisuje tlak 1,7 vpředu a 1,6 kgf/cm² vzadu a přední a zadní kola se mají prohodit každých 1 900-2 000 motohodin[92].

Elektrická soustava K-700A a K-701 má 12 V, pro start se dvě baterie přepnou do série na 24 V[92]. Startuje se elektrickým startérem. Předehřívač s naftovým hořákem ohřeje chladicí kapalinu a podle návodu trvá příprava a start motoru při -40 °C nejvýš 30 minut[92]. Celokovová kabina je dvoumístná. Sedadlo řidiče má pružení s hydraulickým tlumičem, sedadlo spolujezdce je pevné[92].

Nejpodrobnější data o prvním K-700 jsou z východoněmecké státní zkušebny zemědělské techniky v Potsdam-Bornimu. Motor číslo 34 598 změřili v prosinci 1967. Nejvyšší trvalý výkon byl 207,5 k při 1 684 ot./min se spotřebou 35,65 kg nafty za hodinu. Nejvyšší točivý moment 103 kpm naměřili při 1 100 ot./min a nejnižší měrnou spotřebu 165 g/k·h při 1 550 ot./min[86].

Tahové zkoušky na černozemi v Novokubansku ukázaly nejvyšší tah 5 800 kp na stupních 1 až 6 při prokluzu 23 %. Nejvyšší výkon na háku, asi 130 k, dal traktor na stupních 8 a 9 při rychlosti kolem 8 km/h. S vodou v pneumatikách stoupla hmotnost z 11 550 na 13 080 kg. Hluk v kabině byl 83,5-88 dB(A), při orbě 86 dB(A). Zkušebna také zapsala, že sedadlo spolujezdce není odpružené a pružení sedadla řidiče je potřeba zlepšit[86].

Podle článku z roku 1971 podvozek na běžné půdě nepřenese víc než 5 000 kp a nejlepší pracovní rychlost je 6 až 11 km/h[88]. Měření orby na jílu z roku 1983 ukázalo, že K-700 zorá za hodinu asi dvakrát víc než Fortschritt ZT 303. Na hektar ale spotřebuje víc nafty, výpočtem o 20 %, změřeno na písčité hlíně o 33 %[89].

Ve východním Německu podle spotřeby upravili výměnu oleje. Při spotřebě přes 30 l nafty za hodinu se olej v motoru JaMZ-238NB měnil po 60-70 motohodinách, pod 25 l/h po 120-130 motohodinách[90].

Výrobce dělí historii Kirovců do generací. Poslední dvě číslice v označení dnešních modelů odpovídají nejvyššímu výkonu motoru, K-746M má tedy 460 koní[1][5].

Celkový počet se v pramenech liší podle toho, co do něj autor počítá. Výrobce dnes píše o více než 480 000 Kirovcích od roku 1962[3]. Pro rok 1995 uvádí 460 000. traktor, ruská Wikipedie ke stejnému roku 401 300 kusů[1][52]. Kirovský závod píše, že od roku 1968 vyvezl asi 12 000 traktorů do 14 zemí[11].

Dnes je výroba o řád menší. Petrohradský traktorový závod prodal v roce 2021 celkem 3 600 traktorů a průmyslových strojů, v roce 2022 4 056, v roce 2023 2 695 a v roce 2024 2 650[2]. Na rok 2025 ředitel závodu ohlásil pokles výroby nejméně o 20 %[8].

Ve větším počtu se K-700 do Československa začal dovážet v roce 1970, modernizovaný K-701 od roku 1981[48]. Prodávala ho moskevská zahraniční obchodní organizace Traktoroexport, u nás dovoz zajišťoval Ústřední podnik zemědělské techniky[32][43]. Celkový počet dovezených Kirovců jsme v žádném prameni nenašli. Z dobového tisku jde poskládat jen jednotlivé roky a kraje.

Pro jedno družstvo byl Kirovec drahý a velký, proto ho často kupovala kooperační seskupení nebo ho dostávaly strojní a traktorové stanice. Seskupení Uhřice spojovalo šest JZD s 5 542 hektary. Jeho Kirovec s osmiradličným pluhem z NDR o záběru 2,80 m zoral každý rok přes 3 000 hektarů[36].

Státní statky v Tachově zřídily střediska těžké mechanizace v Tuněchodech a v Karlíně. K 1. lednu 1975 měly 25 traktorů K-700 a 3 ŠT 180 a v roce 1974 zoral jeden K-700 průměrně 2 813 hektarů[21][24]. V říjnu 1972 se na Státním statku Bor na Tachovsku konala soutěž v orbě, kde jelo dvanáct strojů o síle 220 koní, každý s osmiradličným pluhem[37].

Nejpodrobnější rozbor je z okresu Levice na Slovensku. V letech 1976-1978 tam pracovalo 60 až 86 traktorů K-700 a ŠT 180. Na každý K-700 připadali dva traktoristé. V lednu až červnu traktory skoro stály, na dvě plné směny jezdily jen od srpna do listopadu. JRD Pohronský Ruskov měl v roce 1978 šest Kirovců a každý odjel průměrně 2 609 motohodin[20].

Standardní souprava byla s osmiradličným pluhem PN-8-35 o záběru 2,8 m. Traktor K-700 vážil 12 000 kg, s tímto pluhem 14 000 kg[22]. Družstva si dělala vlastní nářadí. Dílny JZD Kunovice postavily pro Kirovce desetiradličný pluh[38]. V Kunovicích taky jeden řidič podmítl s Kirovcem a talířovým podmítačem o záběru 10 m za osm hodin až 70 hektarů[42]. Na Státním statku Kroměříž stohovali Kirovcem s velkými vidlemi slámu do výšky šesti až sedmi metrů[44].

Technické normy z roku 1981 počítaly u střední orby s pluhem 8-PN-35 s výkonem 1,33 ha za hodinu a spotřebou 21 l nafty na hektar. U podmítky s talířovým podmítačem BDT-10 to bylo 2,78 ha za hodinu a 8 l na hektar[27]. Plánovači počítali s 1 800 motohodinami ročně na jeden K-700[26]. Skutečné využití bylo nižší. Na státních statcích traktory K-700 a K-701 v roce 1973 využily 35,4 % kalendářního času, v roce 1984 43,7 %[28].

Zemědělská technika v roce 1978 porovnala hluk při orbě. Průměrné hladiny hluku byly 87,5 dB(A) u ŠT 180, 84,5 dB(A) u K-700A a 92,5 dB(A) u pásového DT-75. Z hlediska hluku na pracovním místě vyšel nejlépe K-700A[23].

Kirovce a „škodovky“, tedy tahače ŠT 180, se v dobovém tisku objevují spolu. Rudé právo v roce 1973 napsalo, že zemědělci potřebovali stroj, který by nahradil dožívající pásové traktory DT 54 a jehož výkon by se dal srovnat s traktory K 700. Proto v LIAZu vznikl ŠT 180[40]. K 1. lednu 1988 tvořily K-700 a K-701 0,7 % traktorů v československém zemědělství s průměrným stářím 6,8 roku. ŠT 180 měl podíl 5,1 %[25].

Do NDR přišly první K-700 v roce 1968[51]. Státní zkušebna v Potsdam-Bornimu vydala ještě ten rok zkušební protokol číslo 21[17]. O rok později doporučila nasazovat traktor zatím jen na orbu středních a těžkých půd, ve skupinách po dvou nebo třech Kirovcích s návěsným pluhem B-500. Aby se vyplatil, musel jezdit na dvě směny 70 až 80 dní v roce[18]. Pro Kirovec vyvinul VEB Bodenbearbeitungsgeräte Leipzig i pluh B550[15].

V roce 1973 stál K-700 v NDR asi 100 000 marek a podle tehdejšího výpočtu se vyplatil od 1 400 motohodin nebo 1 600 hektarů orby za rok. Jeden Kirovec měl zvýšit produktivitu práce asi trojnásobně proti traktoru Fortschritt ZT 300[51]. Mezi lety 1976 a 1989 dostalo zemědělství NDR 2 746 traktorů K 700 a K 700A[13]. K-701 zkoušela zkušebna v roce 1977[19]. Na družstevních polích se Kirovcům říkalo Kasimir[12].

Družstvo ve Spornitzu v Meklenbursku jezdí s K-700A a K-744 od roku 1998[69]. Reinhard Schwope z okolí Lipska renovoval žlutý K-700A osm let[70].

V Kanadě se K-701 prodával pod značkou Belarus jako model 7100. Prodalo se asi 1 300 kusů a podle distributora jich v roce 2019 jezdilo ještě několik set[73]. Na zkušebně v Nebrasce ho v listopadu 1979 změřili v testu 1334. Na vývodovém hřídeli dal 269,6 koně, na háku 249,7 koně a největší tah byl 13 991 kg[59]. V kabině naměřili přes 90 dB[73]. V roce 2016 se Kirovec do Kanady vrátil jako MTZ-Kirovets K-744 s motorem Mercedes[72].

V Německu převzala zastoupení Kirovského závodu v roce 1991 firma L&K ze Stadtilmu v Durynsku a od té doby prodala přes 400 traktorů[68]. V roce 2015 podepsala novou smlouvu a dovoz převzala její dceřiná firma DTU[67].

Do Austrálie se Kirovce vrátily v roce 2017 po zhruba 25 letech. K-744R4 ukázali na výstavě Wimmera Machinery Field Days[10]. V říjnu 2017 tam podle Farm Weekly zatím žádný neprodali, ceny začínaly na 148 000 australských dolarů za verzi s 300 koňmi[74].

Na podvozku Kirovce vznikla celá řada průmyslových strojů. K-702 je základ pro nakladače, buldozery, válce a skrejpry, má jen hydromechanickou převodovku a tuhé uložení náprav[52][53]. První sériový K-703 s výkonem 235 koní vyjel v roce 1979 jako základ lesnických strojů, má reverzní stanoviště řidiče[1][52]. Stroje pro stavbu silnic na podvozku K-702 se vyrábějí od roku 1989[1]. Dokument Lennaučfilmu z roku 1990 ukazuje K-700, K-701, K-702M a K-703M jako nakladače, vyvážecí traktory a stohovače dřeva[84].

Dnešní katalog nabízí grejdr K-714, nakladače a buldozery K-708, průmyslový tahač K-703MA a z něj odvozený nosič sloupů elektrického vedení K-703MA-12-OP[3].

Podle webu Glavpachar si na konci 70. let řidič z dolu na Čukotce Boris Pogoničev postavil třínápravový K-701 na odvoz uhlí. Vznikly čtyři kusy a podle stejného zdroje z nich vycházela sériová šestikolka K-701M 6×6, kterou v roce 1989 ukázali na výstavě VDNCh. Na dílech K-701 stálo i bažinové vozidlo BTZ51A-01 s motorem JaMZ-240BM2 a nosností 36 tun[78]. Tyhle údaje jsme v jiném prameni neověřili.

Do srovnání jsme vybrali velké traktory s pohonem všech kol od poloviny 50. do konce 70. let. Většina má kloubový rám jako Kirovec. Z východního bloku jsou tu čtyři: ŠT 180 z Československa, T-150K z Charkova, Rába-Steiger z Maďarska a pro měřítko největší Zetor Crystal. Ze západu jsou tu americké a kanadské traktory stejné výkonové třídy.

Výkony berte orientačně. Sovětské a maďarské prameny uvádějí metrické koně, americké často koně podle normy SAE a každý výrobce měřil trochu jinak. Přesně srovnatelné jsou jen naměřené hodnoty ze zkušebny v Nebrasce dál v této kapitole.

Zkušebna traktorů univerzity v Nebrasce měří výkon na vývodovém hřídeli a na háku podle stejných pravidel pro všechny značky. Ze soudobých traktorů v tabulce tam změřili i K-701 a T-150K, oba pod značkou Belarus. K-701 měl ze všech největší tah na háku. Výkonem na háku byl na úrovni Steigeru Panther[59][117].

Z tabulek je vidět i rozdíl ve výrobě. Velké americké traktory začátku 60. let vznikaly po desítkách a stovkách kusů, John Deere 8010 jich měl 100 a International Harvester 4300 jen 44[107][109]. Kirovec měl v roce 1975 za sebou 100 000 kusů[1]. Extrémem té doby byl americký Big Bud 747 z roku 1977, jediný kus s motorem o výkonu 760 koní a hmotností asi 43 tun[121].

Kirovce dnes vyrábí akciová společnost Petrohradský traktorový závod, kterou celou vlastní Kirovský závod[2]. Motory si závod nevyrábí, bere je od jiných ruských výrobců a u části modelů K-7M od čínské firmy Weichai[75][5]. Mateřský Kirovský závod je od 14. září 2023 na sankčním seznamu amerického ministerstva financí[76], Petrohradský traktorový závod zařadila 6. listopadu 2025 na sankční seznam Ukrajina[77].

Nejsilnější K-746M má 460 koní a 16,4 tuny, velké kloubové traktory John Deere a New Holland mají přes 600 koní a přes 20 tun.

V Česku a na Slovensku prodává Kirovce firma TOKO AGRI. Smlouvu s výrobcem podepsala v listopadu 2015 a první čtyři K-744R4 s motory Mercedes odešly v březnu 2016[9]. Jestli se nové Kirovce dají při dnešních sankcích do EU dovézt, jsme neověřili.

Tovární návod K-701 a K-700A předepisuje denní údržbu po 10 motohodinách, první stupeň technické údržby po 125, druhý po 500 a třetí po 1 000 motohodinách. Údržba se dá počítat i podle spotřebované nafty. Do první generální opravy má traktor vydržet 8 000 motohodin[92]. Do K-701 se vejde 640 l nafty, 42 l motorového oleje a 95 l chladicí kapaliny[93].

Oldřich Mládek z Bohdalovic na Liberecku koupil v roce 2010 K-700A z roku 1989 v Běcharech na Jičínsku a dusal s ním siláž. V přetahované v roce 2012 ho porazila až trojice Zetorů zapřažených dohromady[62]. Jaroslav Bouša z týmu Podřipští oráči s K-700A oral v roce 2025 na mistrovství Ústeckého kraje v orbě a v létě 2026 ho ukázal na srazu historických vozidel v Hříškově[61].

Na Bazoši byl v září 2026 pojízdný K-700A z roku 1987 s necelými 5 000 motohodinami za 490 000 Kč[49] a v srpnu 2026 Kirovec K-700 s platnou STK za 400 000 Kč[50]. Německá Bauernzeitung v říjnu 2026 psala o K-700A z roku 1987 s 6 045 motohodinami za 17 490 eur bez DPH[71].

V českých a slovenských muzeích jsme Kirovec nedohledali. Národní zemědělské muzeum vystavuje jeho československý protějšek ŠT 180[99].

V obci Arsenovka v Kurganské oblasti stojí od července 2023 na podstavci K-700A. Pomník připomíná strojníka Ivana Prokopjeva, který na K-700A jezdil 22 let bez generální opravy[80][81]. V Německu jsou Kirovce v několika muzeích. Zemědělské muzeum na zámku Blankenhain vystavuje dva K-700, jeden z roku 1973, muzeum v Hohenheimu u Stuttgartu K-700A[13][14][12].

Na K-700 jezdili i dva Hrdinové socialistické práce. P. M. Nikiforov ze sovchozu Valichanovskij v Kazachstánu zoral v roce 1973 na K-700 1 179 hektarů[82]. V. I. Šegeda zoral v letech 1971-1973 3 409 hektarů a přestavěl na Kirovci kypřič, čímž zvýšil výkon o 30 %[83].

Už v roce 1973 si v SSSR patentovali bezkontaktní fotooptické automatické řízení pro K-700 a v roce 1977 ho ukázal filmový týdeník Věda a technika[65]. Kirovce měly i svou hračku. Leningradské továrny Sputnik a Igrotechnika vyráběly K-700 v měřítku 1:43, od roku 1983 kovový, a ve své době stál 7 rublů[85].

Ruští kolchozníci podle časopisu TechInsider říkali Kirovci „cyplonok“, tedy kuře, kvůli žluté barvě, a první sérii „gorbatyj“, hrbatý, kvůli skloněné kapotě[79].